Část 2-Game on
Proč někomu dá život vše co od něj požaduje a někomu nedá nic. Ani kousek blbýho žvance, kterému se bůhví proč přezdívá štěstí?
Za celých svých šestnáct let jsem štěstí nepotkala ani jednou. Možná jsem se špatně dívala nebo blbě hledala a možná se jen ta mrška zlatá přede mnou schovávala v roklích pekelných. Nicméně třeba se i mě karta obrátí,
Sáhla jsem na kliku a potáhla dolu. Dveře se rozlétly do kořán a já stála tváří tvář pravdě. Vlastně byla to moje nová učitelka a další zhruba 50 očí, které na mě koukalo jak kráva na facebook.
„Jo, ty budeš určitě Apo že jo? Jsem myslela že už nepřijdeš“ řekla mi učitelka. „Víš, co zatím se posaď tam k Nikol, a o přestávce ti dám učebnice a rozvrh jo?“ Přikývla jsem beze slova. Po malém rozhlédnutí po třídě, kterou popisovat by mělo stejný efekt jako lekce angličtiny pro masožravce, jsem zamířila na jediné volné místo, kde k mému překvapení seděla právě ona osoba co jsem se sní před pár dny srazila.
Věnovala mi letmý usměv s pozdravem. 
Za celých mých šestnáct let se ke mně nikdo nezachoval hezky, za celých mých šestnáct let pro mě nikdo nic neudělal, nikdo mi neřekl jedno pěkné slovo jako třeba Apo máš pěkné vlasy, nebo libí se mi tvoje oči. Možná že vyřazuju nějakou divnou čakru, nebo mám kolem sebe divný silový pole, které říká, tohle je Apo Kalypsová od ní se držte dál, na ní si dejte bacha. Pro nikoho jsem nikdy nic neznamenala, za celých mých šestnáct let. Brrrr zase jsem myšlenkama jinde, zvoní je konec školy rychle domu. Zvednu se nasadím batoh řeknu letmo ahoj Kaktusovi -Nikol a jdu tam odkad jsem přišla. U dveří se zarazím, že by bylo něco špatně?
Asi tři holky dorazí ještě k sedící Nikol a něco ji začnou říkat, všimnu si že ji jedna chytí za vlasy, ale co to není můj problém já jdu domu.
Druhý den ve škole to probíhalo podobně, s tím rozdílem že to začalo už ráno. Seděla jsem vedle Kaktuse v lavici, když ty tři holky přišly.
„Nikolo! Naval prachy!“ řekla jedna z nich a vlepila Kaktusovi facku.
„Já nic u sebe nemam,“ vzlykla Kaktus „Včera jsem vám dala všechno.“
Jedna ji vrazila dalších několik facek, druhá ji chytla za vlasy a třetí řekla.
„Dneska nastane klasický trest před, počkáš před školou jo? Jestli ne tak to bude horší.“ 
Pak ta druhá co držela Kaktuse za vlasy ji shodila se židličky na zem a ještě několikrát kopla. Na to jsem se nemohla už dívat.
Měřím 164 centimetru, každá holka byla větší než já. Jedna z nich dokonce byla větší i než Kaktus.
„Nechte ji být“ řekla jsem co nejvíc naštvaným hlasem. Podle výrazu jsem poznala, že je to spíš pobavilo než vyděsilo.
„Neplet se do toho krávo blbá!“ řekla mi ta největší. Byla to zrovna ta co Kaktuse ani nebila jen stála opodál a křičela na ní. „nevíš o co jde“
„Vím moc dobře o co jde. Mlátíte tady bezdůvodně…“
„Neplet se do toho říkám, sedni si a mlč!“
Ani nevím jestli jsem ztratila hlavu nebo jsem se pomátla, možná ze mě konal vztek, kterého jsem byla víc než plná. Stručně řečeno sebrala jsem všechnu svou sílu a tu největší odžduchla pryč. Síly jsem asi měla víc než jsem čekala, protože holka odlétla a sebrala sebou lavici přesně v ten moment kdy vešla učitelka.
„Co to tady děláš!“ vyjela na mě
„jjá“ zakoktala jsem se..“ oona“ Holka(jmenovala se Sandra) rychle vstala a rozbrečela se.
„Chtěla jsem se s ní jen seznámit a ona mě odžduchla pryč“ začala hrát divadlo
„Co to kecáš ty pič…“ vyjela jsem ani bych uvědomila že mluvím sprostě před učitelkou 
„Apo!!! Tohle už je moc. Půjdeš naštívit ředitele. Pojď!“
Víc než nervozita mnou projelo naštvání. Člověk ví, že dělá správnou věc, snaží se někomu pomoct a takhle to dopadne? Trestaj mě? Takhle to tady funguje? Začínám věřit že je Kajínek fakt nevinný.
„Nikam nejdu!“ řekla jsem „ za nic nemůžu, ona a její tři kumpánky napadly Kakt…. Nikol a začaly ji mlátit to se mam na to koukat?“
„To není pravda!“ rozbrečela se znovu Sandra „ona lže! Napadla mě.
„CO SI TADY VYMYŠLÍŠ!“
„Apo to stačí!! Pojď semnou už dost, nelži mi tady já to viděla,
„Vždyť jste tu nebyla, jak můžete vědět kdo má pravdu? To se mám taky rozbrečet?!!“
„Kalypsová nech toho!!!“
Za normálních okolností bych asi mlčela a nic neřekla. Ted ze mě mluvil vztek. Nepamatuji si, kdy jsem byla takhle naštvaná. Troufám si říct, že nikdy. Podívala jsem se do třídy.
„Proč sakra mlčíte!“ rozkřikla jsem se nahlas. Skvělý pocit ještě nikdy jsem na nikoho nekřičela. Nemám ráda křik. Můj otec na mě často křičel a já to nesnášela. Já vlastně křik nesnáším. „No tak uklidni se Apo“ říkala jsem si sama pro sebe. „Nějak to dopadne, zachovej chladnou hlavu.“
„Apo má pravdu!“ vstala jedna holka z lavice „ Sandra, Jessika a Miranda napadly Nikol, Apo ji jen bránila.“
Tahle holka musela být přímo anděl, který mi spadl z nebe. Usmála jsem se na ní a všechen vztek mě okamžitě přešel. Přesně v tu chvíli zasvítilo do oken slunce, jakoby to bylo boží znamení.
„Miony sedni si! Rozkřikla se učitelka- slunce rázem zmizelo, anděl se proměnil zpátky v člověka a opět můj žaludek zaplavila beznaděj.
„Takže mě poslouchat nechcete jo?“ řekla Miony „Takže budete slepě věřit Sandře?“ 
„Mám snad oči!“
„Tak si kupte brejle!“
Hádka trvala pěkně dlouho, přesto jsme nic neuhádaly. Učitelka dosáhla svého a já skončila u ředitele, který okamžitě informoval mou matku. Má žákovská knížka se rozšířila o jeden zápis, můj obličej schytal pár facek od matky a nejvíc ze všeho utrpěla moje duše. Co všechno se muže stát za par minutek. Přesto všechno vím na sto procent že jsem se zachovala dobře.
Když jsem odcházela ze školy dohonila mě Kaktus.
„Proč si se mě zastala?“ zeptala se
Neodpověděla jsem ji… Jen jsem se usmála.
„Bude lepší když se do toho nebudeš motat, takhle to akorát schytáš ty“
Znovu jsem nic neřekla.
„Apo! Slib mi prosím, že se do toho nebudeš montovat“ 
„Víš Kaktusi“ zastavila jsem se „nedokážu se dívat na to, když někdo někomu ubližuje“
„Tak si na to zvykni, protože začnou ubližovat aji tobě“
„Nezvyknu si na to“ odpověděla jsem „a ani si na to zvyknout nechci“
„Apo, prosím“
„Neboj se…. Když to chtěj dělat takhle, přistoupíme na jejich hru…
Asi vám teď připadám jako super člověk a skvělý řečník. Asi to bylo způsobeno to že se všechno ve mě vyburcovalo, už jsem nechtěla vidět jak někdo někomu ubližuje, rozhodla jsem se, že proti tomu budu bojovat a rozhodla jsem se, že vyhraju.
„Kaktusi! Game on!!!!!“
nechápavě dívá. Mám sto chutí mu říct nečum, ale neřeknu, protože by mi stejně nerozuměl. Raději se půjdu ven provětrat než se semnou přestane bavit i ten papoušek barevný. Na mámino „kam jdeš“ reaguju prostým mlčením a bouchnu za sebou dveře. Do mého obličeje mě praští mráz. (nemyslím dědu Mráze ale prostě zimu). Pokusím se víc zachumlat do bundy a jdu dál cestou. Mé myšlenky se mi začnou honit obvyklým směrem. Proč prostě nemůžu být víc jako ostatní? Proč já musím být jiná? A proč sakra nedokážu dopsat tu svojí pitomou knihu?
dá každému člověku nějaký dárek a za to si muže zasouložit s jednou holčičkou, kterou si sám vybere. Santa si vždycky vybral holčičku mezi 9–11 lety. Všechno skvěle fungoval, vesmír byl v rovnováze a všechno bylo ok. Až jedny krásné vánoce, si santa vybral holčičku jejíž rodiče byli nejvlivnějšími lidmi světa. Otec byl ropný švejk, matka byla prostitutka z E55. Těm se přestala líbit santova úchylka a už vůbec se jim nelíbilo, že si ke své pedofilní touze vybral právě jejich holčičku a začali dělat protest. K protestu se přidaly všechny již dříve znásilněných holčiček (většina z nich už byla dospělá. Založily skupinu s názvem Feministky a začaly protestovat.
nechtěl o nápoji, který podporuje santa ani slyšet. Naštěstí měl štěstí v neštěstí. Zrovna se objevila jedna nová země, země, která byla mezi ostatními nová- země svobody a nekonečných možností, USA-tam přijali santu jako národního hrdinu, tam přijali coca-colu jako národní nápoj. Santa se usídlil na severním pólu a začal rozdávat v USA dárky.
Pracovala jsem den co den. Nejdříve jsem začínala s těma amatérkami mouchami, ale postupně jsem se vypracovala až na vosy a sršně. Vrcholem mé šestitýdenní porno kariéry byl sex s čerstvě zastřeleným netopýrem nebo motýlem co byl ještě v kukle.(Za to mi mimochodem hrozí několik let ve vězení protože podle policie a odborníku jde o dětskou pornografii) Ale o to nejde, důležité je, že jsem v balíku a starej brouk mi slíbil,že mě z vězení vyseká a natočíme nový trhák s mou spolupracovnicí kobylkou. Prý jde o parádní kšeft. Podle něj budeme souložit s celým hejnem slimáku- to bude největší trhák. A podle toho co má spolupracovnice říká budeme po filmu žít šťastně až do smrti.
